Svět se zdá být rozporuplný, jako by ho ovládaly antagonistické síly. Zatímco jedni bojují za mír, druzí směřují ke konfliktu. Tak tomu bylo už dávno. Například za druhé světové války stál na jedné straně Hitler, který koordinoval jednotky Němců a zabil tisíce Židů. Na druhé straně stála Irena Sendlerová, polská žena, sociální pracovnice, která zachránila více než 2 000 Židů."Každý den jezdila do ghetta, kde byli Židé vězněni, dokud nezemřeli hlady, ukradla jedno nebo dvě děti a naložila je do sanitky, kterou řídila. Dokonce vycvičila svého psa, aby štěkal, když některé z nich zaplakalo, aby zmátl vojsko. Poté, co děti vyzvedla, je odvážela do nedalekých klášterů, kde je uložila do nemocnice.V jiném historickém okamžiku, v 60. letech 20. století, po letech hrůz vietnamské války, se ve Spojených státech objevilo hnutí hippies, které vyzývalo k míru a lásce gestem (vyobrazeným na předchozí straně), které tvoří tzv.Ve stejné době vydal bývalý člen Beatles John Lennon skladbu Imagine, která se stala jakousi pacifistickou hymnou, když vyzval svět, aby si představil všechny lidi žijící v míru. Dnes jsme svědky války na Blízkém východě, kde prakticky denně umírají lidé. A na druhé straně existují akce, jako je ta, která vznikla v sítisociální síti Facebook s názvem Turning a New Page for Peace (Obrátit novou stránku pro mír), v níž jsou lidé různých národností, především Izraelci a Palestinci, kteří již desítky let vedou náboženskou válku. "Již tři roky skupina diskutuje o nejlepším způsobu, jak uzavřít životaschopnou dohodu pro obě země. V červenci loňského roku jsme se osobně setkali na Západním břehu Jordánu, ve městěCílem bylo polidštit toho, kdo je považován za nepřítele, vidět, že má tvář a že také sní o míru jako on sám," vysvětluje Brazilka Rafaela Barkayová, která studuje magisterský obor židovská studia na Univerzitě v Sao Paulu (USP) a byla přítomna tomuto setkání. Také letos se v Istanbulu, největším městě Turecka, zanásilné střety mezi policií a ochránci životního prostředí, našel umělec Erdem Gunduz účinnější způsob protestu bez použití násilí a vzbudil pozornost celého světa: "Stál jsem osm hodin v klidu a stovky lidí se ke mně připojily ke stejnému činu. Policie nevěděla, co si s námi počít. V naší kultuře máme velmi rádi toto rčení: 'Slova mají cenu stříbra a mlčeníKdyž pedagog Nadeem Ghazi v pákistánském Karáčí zjistil, že nejvyšší míra užívání drog a sebevražedných atentátníků je mezi 13 až 22letými, vytvořil organizaci Peace Education Welfare Organization, která působí na řadě škol. Mladí lidé si vytvářejí své chování podle toho, co vidí. Protože žijeme v konfliktu sNáš projekt jim tedy ukazuje druhou stranu mince, že mír je možný," říká Nadeem.

Co je to mír?

Je proto přirozené, že pojem mír je spojován výhradně s nenásilným jednáním - opakem bojů mezi národy o ekonomickou či náboženskou nadvládu." Tento pojem však neznamená pouze absenci násilí, ale také respektování lidských práv a sociální, ekonomické a politické spravedlnosti. Podíváme-li se na něj blíže, zjistíme, že příčina velkých konfliktů souvisí s nejrůznějšíminespravedlnost, jako je chudoba, diskriminace a nerovný přístup k příležitostem," říká Fabio Eon, asistent koordinátora pro humanitní a sociální vědy Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

"V tomto smyslu jsou demonstrace, kterými v Brazílii procházíme, pozitivní, protože jde o sjednocení lidí, kteří si uvědomují, že je třeba dosáhnout zlepšení nejen v dopravě, ale ve všech segmentech, které ovlivňují lidskou důstojnost, jako je vzdělávání, práce a zdraví. Protesty však vždy mohou a měly by být nenásilné," říká Lia, která je zároveň koordinátorkou Výboru pro Dekádu v São Paulu.Toto hnutí, podporované organizací UNESCO a plánované na období 2001-2010, bylo jedním z nejdůležitějších ve smyslu dodržování lidských práv a dalo vzniknout termínu "kultura míru".

Podepsalo ji více než 160 zemí a podpořila přínosy pro tisíce lidí v odvětvích, jako je umění, vzdělávání, potraviny, kultura a sport - a Brazílie se po Indii stala zemí, která měla nejvíce příznivců z řad vládních institucí a občanské společnosti. Desetiletí skončilo, ale vzhledem k aktuálnosti tématu programy pokračují pod novým názvem: Výbor pro kulturu míru.kultura míru znamená výchovu k mírovému soužití. liší se od kultury války, která má takové rysy jako individualismus, nadvláda, netolerance, násilí a autoritářství. Kultivace míru hlásá partnerství, dobré soužití, přátelství, úctu k druhému, lásku a solidaritu," říká americký profesor David Adams, jeden z hlavních formulátorů Dekády. V jinýchMír je třeba budovat, a to se daří jen s těmi lidmi, kteří si již uvědomili, že nežijeme, ale koexistujeme. Život se skládá z lidských vztahů. Jsme součástí sítě, všichni jsme propojeni," vysvětluje mniška Coen, představitelka zen-buddhistické komunity v Brazílii. Inspirativní dokument Quem Se Importa? se zabývá právěTo je případ Very Cordeirové, pediatričky z Ria de Janeira, která založila sdružení Associação Saúde Criança Renascer: "Viděla jsem zoufalství potřebných rodin, když byly jejich nemocné děti propuštěny, ale musely pokračovat v léčbě."Projekt jim pomáhá po dobu dvou let, například darováním léků, potravin a oblečení," říká. "Mnohdy se jedná o jednoduchá řešení vážných problémů, jako je předčasné ukončení školní docházky a extrémní chudoba. Trumfem těchto podnikatelů je předkládat odpovědi, a ne nářky," říká Mara Mourão, režisérka dokumentu.

Spojeno stejnou nití

Francouz Pierre Weil (1924-2008), zakladatel školy Unipaz, která se věnuje, jak název napovídá, mírové kultuře a výchově, tvrdil, že myšlenka oddělenosti je největším zlem člověka: "Když se nevnímáme jako součást celku, máme dojem, že o prostor, kde žijeme, se musí starat jen ten druhý; není tomu tak. Neuvědomujete si například, že vaše činnost zasahuje do vašeho souseda a že přírodaJe součástí jeho života, a proto ji člověk ničí," vysvětluje Nelma da Silva Sá, sociální terapeutka a předsedkyně organizace Unipaz São Paulo.

Voda, kterou pijeme, pochází z řek, a pokud se nebudeme starat o odpadky, budou znečištěné, což nám bude škodit. Podle Lii Diskinové je jedním z bodů, který brání dokonalému fungování této spirály, nedostatek vzájemné důvěry.Souvisí to se sebepotvrzováním, to znamená, že potřebuji druhému ukázat, kolik toho vím a že mám pravdu. Je však třeba tuto vnitřní strukturu odzbrojit a uvědomit si, že jsme zde ve stavu absolutní závislosti." Spojení pocitu sounáležitosti s odstupem může působit silouTo vyvolává utrpení, protože pokud to nemáme, chceme to, co má ten druhý. Pokud nám to někdo vezme, jsme naštvaní, pokud to ztratíme, jsme smutní nebo žárlíme," říká Lucila Camargo, náměstkyně generálního ředitele Evropské komise.Wolfgang Dietrich, držitel katedry míru UNESCO, který v listopadu přijede do Brazílie na mezinárodní seminář Současný pohled na studium míru a konfliktů na Federální univerzitě v Santa Catarině, věří, že když se zbavíme aspektů ega, rozpustíme hranice Já a My. "V tu chvíli začneme vnímat jednotu ve všem, co se děje.Jak říká Marcia de Luca, autorka akce Jóga pro mír: "Vždycky se předtím, než začnete jednat, zamyslete: 'Co je dobré pro mě, je dobré i pro společnost? Pokud je odpověď kladná, už víte, na které straně v tomto zdánlivě rozporuplném světě stojíte.

Muži, kteří bojovali za mír

Boj za práva svých národů s inteligencí a mírností byl zbraní, kterou použili tři hlavní pacifističtí vůdci v dějinách. Předchůdce této myšlenky, indický Mahátma Gándhí, vytvořil filozofii zvanou satjágraha (satja = pravda, agraha = pevnost), která jasně říkala: zásada neútočení neznamená pasivní jednání vůči protivníkovi - v tomto případě Anglii, zemi, z níž pocházíV souladu se svými zásadami vedl Martin Luther King kampaň za občanská práva černých Američanů, organizoval stávky a vyzýval je, aby se záměrně vyhýbali veřejné dopravě, protože v autobusech se museli vzdát svých míst.Podobnou cestou se vydal i Nelson Mandela, který byl 28 let vězněn za koordinaci stávek a protestů proti segregační politice. Po opuštění vězení se v roce 1994 stal prvním černošským prezidentem Afriky. Gándhí dosáhl nezávislosti Indie v roce 1947 a Luther King přijetí zákonů o občanských právech a volebního práva v roce 1965.